Barokní perla pod Krušnými horami. Cisterciácký klášter v Oseku

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie s prof. Janem Roytem, klášterní knihovna s dr. Jiřím Wolfem

Barant exkurze: Mgr. Jakub Pátek, Ph.D., katedra historie FF UJEP

Termín: středa 21. 9., odjezd autobusem z kampusu UJEP v 16.00, návrat do kampusu UJEP cca ve 20.30 hod.

You have to be logged in to apply for the training program

Please sign into your profile and visit thist page again

Osecký cisterciácký klášter byl po staletí jedním z významných duchovních center severozápadních Čech. Jeho dlouhá a bohatá historie začíná v roce 1197, kdy sem byl převeden konvent z Maštova. Dnes je rozsáhlý klášterní areál Národní kulturní památkou, a to nejen díky své historické hodnotě, ale také uměleckým a architektonickým kvalitám svých staveb a vybavení. Perlou je čerstvě zrestaurovaná konventní bazilika Nanebevzetí P. Marie představující jeden z vrcholů barokní tvorby v tomto regionu.

Z dějin knihovny oseckého kláštera v 17. a 18. století (kapacita 20-25 osob)

Příspěvek naznačí vývoj knihovny oseckého kláštera v 17. a 18. století na základě stávajícího knižního fondu, dochovaných tří barokních katalogů osecké klášterní knihovny i poznámek v rukopisných dílech zdejších cisterciáků Laurentia Scipiona (1611–1691), Antonia Edelmanna (1649–1704) a Malachiase Welckera (1643–1712). Bude ukázána také původní provenience oseckých svazků, ať již pocházely z osobních knihoven zdejších mnichů, např. Arnolda Reichmanna (1650–1711) nebo šlo o svazky dedikované cisterciáky z jiných klášterů, ale i provincií (Jean Malgoirez z Bonnecombe) či se jednalo o větší celky z klášterů zrušených Josefem II., což se v případě Oseku týká především Plas, jak to naznačují opatská supralibros opata Fortunáta Hartmanna (1714–1779) nebo dedikace v liturgicko-hudebních rukopisech dalších opatů z Plas Eugenia Tyttla (1666–1738) či Andrease Trojera (1648–1699). Představeny budou také další provenienční okruhy ležící již mimo cisterciácký řád, ať již půjde o knihy z hornobavorského Ettalu nebo z pozůstalostí šlechticů uherského (Ghillány de Láz), rakousko-německého (Windhag) nebo dokonce španělsko-baskického původu (Azpilcueta).