Současná situace v Evropě i radikalizace a polarizace společnosti v kontextu populistických diskurzů, které využívají a zneužívají historické paralely včetně druhé světové války a holocaustu, nás staví před společenské výzvy nejen ve spojitosti se světovou pandemií, ale i s válkou na samotných hranicích Evropské unie. Zatímco nás opouštějí poslední pamětníci druhé světové války, povědomí o hloubce a rozsahu utrpení v kdysi válkou zasažené Evropě se rozmělňuje a vyvstává otázka, jak uchovávat odkaz přeživších. Ve svém příspěvku se zabývám trendy v oblasti heritagizace holocaustu v Evropě i mimo ni. Na příkladech muzealizace a výuky o holocaustu přiblížím, jak bývá holocaust univerzalizován jako vrchol násilí na lidstvu, a zároveň jak může sloužit jako lekce společenské odpovědnosti vůči lidem čelícím perzekuci či prchajícími před válkou. Pokusím se přitom mimo jiné vyložit, jak se vyvíjela veřejná reflexe a recepce holocaustu od doby vydání deníku Anny Frankové až po jeho animované zpracování nebo jak se skrze nedávno představenou technologii hologramů uchovávají příběhy přeživších holocaustu.