V červnu 2021 byl Archiv složek východoněmecké Státní bezpečnosti převeden do správy Spolkového archivu. Formální změna symbolicky uzavřela jednu kapitolu vyrovnávání se s diktaturou SED. Příležitost k reflexi dosavadního společenského vývoje a vzpomínání na NDR nabídla i kulatá výročí pádu Berlínské zdi (2019) a znovusjednocení Německa (2020). Porevoluční vzpomínková kultura se v Německu zaměřovala především na pronásledování Státní bezpečností a východoněmeckou opozici a odrážela tím v prvé řadě perspektivu obětí diktatury SED. Kolem přelomu tisíciletí se zrodil fenomén pozitivně laděného vzpomínání na každodennost v NDR (nostalgie), který v rozmanitých formách přetrvává dodnes. S rostoucím časovým odstupem se však pozornost (nejen) historiografie přesouvá k devadesátým letům a období transformace, jejíž průběh a následky jsou pro mnohé bývalé občanky a občany NDR citlivým tématem. Zároveň se začínají připomínat osudy lidí, které dominantní disidentská paměť dosud opomíjela – jedná se například o sexuální či jiné menšiny nebo smluvní zaměstnance ze socialistických zemí (Vietnam, Mosambik). Autorka na základě zkušenosti ze studia public history na Svobodné univerzitě Berlín a působení ve Spolkové nadaci pro studium diktatury SED představí vybrané berlínské instituce (Památník Hohenschönhausen, Muzeum NDR, Vzdělávací centrum Keibelstraße, Nadace Berlínská zeď), které v hlavním městě tematizují různé aspekty diktatury SED. Tento výběr bude demonstrovat odlišné přístupy ke vzpomínání na NDR. Autorka se závěrem pokusí definovat specifika tohoto vzpomínání ve sjednoceném Německu a zamyslet se, čím by se v tomto ohledu česká společnost mohla inspirovat.