Když se stočí řeč na psaní odborných textů v období socialismu, pamětníci často vzpomínají na to, že pro dovedení publikačního procesu do zdárného konce bylo zapotřebí do textu umístit nějakou rituální úlitbu marxisticko-leninské ideologii. Taková úlitba pak umožnila publikovat téměř cokoliv. Ve svém příspěvku vyjdu z analýzy odborných článků a knih československých etnografů a folkloristů ze 70. a 80. let a pokusím se od pamětnického narativu udržet kritický odstup. Zproblematizuji samotnou představu úlitby a poukáži na relativně vysokou míru variability v užívání úliteb stejně jako na existenci textů, které žádné úlitby neobsahovaly. Takovou variabilitu se pak pokusím vyložit s ohledem na mocenské vztahy panující uvnitř oboru. V závěru svého příspěvku se pokusím nastínit další možnosti komparativního studia projevů marxismu-leninismu v odborném psaní.