Poslední dekáda komunistické totality sice nebyla dobou formálně deklarované "náboženské svobody", církev však zejména od poloviny 80. let zaznamenala určité oteplení, díky řadě skvělých osobností se projevila jako živý oponent režimu. Potlačovaná náboženská výchova hledala a nalézala nové cesty ke křesťanskému formování mládeže. Nebylo možné posílit diecézní správu, k určitému oživení však došlo v rámci poutní tradice. Ve spojení s tzv. skrytou církví se dařilo postupně evangelizovat i některé části nábožensky pustého pohraničí. Vznikaly též plány na realizaci křesťanských médií, škol, akademií a univerzit, z nichž se mnohé po roce 1989 podařilo naplnit.