Domnívám se, že dějepis patří ve výuce mezi fundamentální předměty. Je velmi důležité, aby žáci znali dějiny světové, ale také historii naší země. Myslím si, že cílem výuky dějepisu je vzdělaný člověk, který zná základní historické události, protože poté pochopí i současný svět. Jsme tu díky historii, historie ovlivňuje náš život. Z hlediska mezipředmětových vztahů znalost dějepisu dopomáhá k pochopení dalších důležitých aspektů ve výuce jiných předmětů. Nicméně nikdo nezná všechno, nikdo si nepamatuje všechna důležitá historická jména, události a data. Co je tedy ve výuce dějepisu podstatné? Jaké vědomosti by si žáci základní školy měli po skončení 9. třídy odnést? Jakožto učitelé řídící se pokyny MŠMT, výstupy RVP, bychom měli vědět, co je důležité, vědět, „jak na to“. Pracujeme s dětmi, rozmanitými individualitami. Proto je dobré, že máme relativně volnou ruku ve smyslu ŠVP. Velmi záleží také na osobnosti učitele, zejména jde o jeho přístup k práci, zda je ochoten pravidelně přizpůsobovat ŠVP aktuálním potřebám a také přinést do výuky nějakou „přidanou hodnotu“, což právě badatelská výuka nabízí. Dle mého názoru je velkým přínosem pro výuku dějepisu. Díky ní může učitel u žáků lépe rozvíjet znalosti, dovednosti a upevňovat postoje. Děje se to na základě aktivního a poměrně samostatného poznávání historických událostí žáky, kteří se učí objevovat, bádat a vnímat historické události v souvislostech. Jsem učitelka základní školy s jedenáctiletou praxí a učím dějepis. Vzdělávám děti od 6. do 9. třídy, tedy projdeme všechna historická období. Během výuky jsem si já sama dala jasný cíl – tyto hodiny musí děti bavit. Musím vymyslet takové aktivity, abych v nich vzbudila touhu po poznání historie, aby si zapamatovaly a pochopily důležité události, které formovaly českou a světovou historii do dnešních dní. Badatelská činnost je, dle mého názoru, vhodných nástrojem. Během své praxe se potýkám ale s tím, že žáci (vyučuji část žáků z vyloučených lokalit, se SPU) nedokáží pojmout abstrakci času (pokud vidí jasný obrázek, karikaturu – jsou např. schopni říct, že je se jedná o rok 1620, když přitom vidí obrazovou dokumentaci o okupaci Československa v roce 1968), mají problém s porozuměním čtenému, s kritickým myšlením. Nedokáží správně formulovat své myšlenky a odpovědi, někteří odpověď opravdu nevědí. Jak s takovými žáky rozvíjet badatelskou činnost, je to vůbec možné? Jde to? Na základě vlastních zkušeností se domnívám, že v rámci možností lze badatelskou činností vyučovat všechny žáky.