Ve výuce dějepisu se poslední rok snažím co nejčastěji realizovat badatelskou výuku a popravdě jde o činnost celkem náročnou. Myslím, že stojí za to zamyslet se nejprve nad osobní definicí badatelské výuky. Učím přibližně 12 let a za svou praxi jsem postupně dospěl k práci s prameny v co největším množství v co nejvíce hodinách. Do hodiny jsem přinesl jeden, dva prameny (text, obraz, video), pramen jsme společně s celou třídou analyzovali a opět společně se snažili zodpovědět klíčové otázky a vyvodit syntetizující závěr a své poznatky zařadit do kontextu témat, kterými jsme se zabývali. Na promýšlení konkrétních činností, jak s pramenem pracovat, nezbýval s ohledem na potřebu prameny hledat, porozumět jim a připravit vhodné otázky dostatek času. Někdy jsem se snažil studenty rozdělit do skupin a motivovat je k tvorbě myšlenkových map, vymýšlení vlastních testů/úloh k pramenům, zapojovat digitální gramotnost apod. Rozhodně nešlo o systematickou a dlouhodobou činnost. Badatelská výuka obsahuje více pramenů (už tedy nepracuji s jedním, dvěma, ale často s dalšími a různými prameny), zaměřuje se na činnost žáků (k pramenům jsou k dispozici různé úkoly, přiřazování popisků, hodnocení klíčových pojmů aj.) a v závěru hodiny směřuje k reflexi celé výuky vypracováním badatelské výuky s různými možnostmi, jak to udělat. Vraťme se nyní na začátek – badatelská výuka je náročná a zároveň určitě jiná na ZŠ a SŠ. V mém případě (SŠ) pozoruji několik problémů/otázek, na které hledám odpovědi. Studenti někdy vnímají badatelské lekce jako příliš jednoduché, jako určitý druh aktivity na úvod. Zásadní je tedy, jak dobře vyvážit poměr všech potřebných ingrediencí. Většinou se snažím zachránit určitou obsahovou „nedostatečnost“ lekce vlastní kreativitou (více pramenů, více činností), nebo svým přístupem a způsobem vyučování. Badatelské lekce minimálně na začátku vnímají studenti jako izolované aktivity, to „pravé učení“ teprve očekávají – tj. badatelská lekce je něco jako test, musím ukázat že rozumím otázkám a jsem schopen analyzovat obrázek, vysvětlit nějaké ty příčiny/důsledky a je hotovo. Učiteli nezbývá než hledat cesty jak zobecňovat závěry, jak z odpovědi na badatelskou otázku směřovat k metakognici – nelze končit odpovědí na badatelskou výuku. Uvedenou situaci se snažím, ne příliš elegantně, řešit metodou převrácené třídy a využívám dostupných digitálních technologií. V hodině řešíme badatelskou výuku a další hodinu zvládneme velmi jednoduchý (faktografický) test on-line z videa, na které se měli studenti po badatelské výuce podívat (CrashCourse, Khanacademy – většinou tematická videa) a snažíme se badatelskou lekci zařadit do kontextu a video by nám v tomto směru mělo pomáhat. V následující hodině se snažím opět přijít s badatelskou výukou. Zároveň se mi zatím nedaří připravit si již připravenou badatelskou lekci, kde metodika detailně popisuje každý krok, směřuje k cílově odpovědi na badatelskou otázku. Vzhledem k tomu, že jsem se na přípravě lekce nepodílel, tak mi chybí zvnitřnění jednotlivých kroků a s určitou mírou frustrace pozoruji, že se stávám pouhým manažerem probíhajících aktivit bez vlastního angažování se v hodině. Pociťuji také obavu z nezáměrně nastaveného diskurzu, že učit badatelsky znamená učit dobře. Vnímám to jako v současné době to nejvíce potřebné, ale zároveň bych si rád udržel určitý odstup.