Královské město Litoměřice představovalo v předbělohorském období významné centrum nejen v kontextu severozápadních Čech. Jeho významnou pozici jako politické entity a vlivné odvolací stolice magdeburského práva podtrhovalo to, že město bylo nadregionálním centrem obchodu s obilím a vínem v celém dolním Poohří a Polabí. Specifická poloha města vytvářela důležitý průsečík labské vodní cesty a suchozemských cest směřujících ze středních Čech do lužické Žitavy. S příchodem třicetileté války došlo k razantním změnám souvisejícím s proměnou obyvatelstva, městské správy a samosprávy, a hlavně souvisejícím s proměnou struktury městské ekonomiky. Tyto změny zahrnovaly celkový pokles produkce, proměnu odbytišť i dosahu výročních trhů. Několikerými pokusy o obnovení konjunktury navázané na obnovu města či vojenské operace se ukázaly v kontextu dalšího vývoje jako neúspěšné, což na konci války vyústilo v ekonomickou provincionalizaci města. Cílem tohoto příspěvku je tak identifikovat, co byly hlavní příčiny této provincionalizace v kontextu vývoje královských měst a také, jak probíhaly pokusy o obnovu ekonomiky města v průběhu války. Souběžně si tento příspěvek klade za cíl odpovědět na otázky, jak se proměnila struktura obchodu procházejícího přes město a ekonomický rádius města ve sledovaném období.