V srpnu 2022 se bude v Praze konat 26. Generální konference Mezinárodní rady muzeí ICOM. Jedním z bodů programu bude i diskuze o nové definici muzea. Ta značně rozšiřuje pojetí muzeí i jejich dosavadní pole působnosti. Tato mezinárodní debata slouží jako podnět k zamyšlení o českém muzejnictví a významu sbírek. Muzeum se v českém kontextu definuje jako sbírkotvorná instituce, zákon dokonce nese název “o ochraně sbírek muzejní povahy”. Úvahy o tom, nakolik jsou sbírky definičním znakem muzeí, jsou proto v českém prostředí složitější než jinde. Posun od sbírkocentrického pojetí směrem k veřejné roli muzeí se ovšem nezastavuje na hranicích země. Jako zástupci nově vzniklé státní příspěvkové organizace MUSEum+, která bude sídlit v bývalých vysokých pecích v Dolních Vítkovicích a prozatím sbírkou nedisponuje, vidíme diskuzi o roli sbírky jako zásadní otázku současného muzejnictví. V inspiraci zahraničními příklady chceme budovat muzeum, které edukační, participativní a identitotvornou roli vnímá jako svoji prioritu. Naše odpověď na položenou otázku však není dichotomická. Muzeum je pro nás kontinuum, kde hmotné i nehmotné dědictví a aktivity směrem k veřejnosti vytváří nerozdělitelný celek. V příspěvku chceme popsat, jak může nová definice muzeí tomuto smíření dichotomií napomoct. Ohlédneme se přitom za výsledky shromáždění ICOM a dosavadními tuzemskými diskuzemi o muzejních sbírkách. Uvedeme příklady českých i zahraničních muzejních institucí, které svou edukační a veřejnou roli plní bez existence sbírky. Na závěr představíme, jak o sbírce uvažujeme v rámci plánování MUSEa+.