Problematika výměnku, která ve společnosti rezonovala ještě po celou první polovinu 20. století jako aktuální společenský problém, je z historického hlediska zkoumána především v souvislosti s transferem venkovských usedlostí, které představuje jedno z nejlépe probádaných témat českých dějin venkova. Otázka materiálního zabezpečení a sociálního postavení výměnkářů je prozkoumána podstatně méně, dosavadní studie se většinou zaměřují na 19. století. Cílem navrhovaného příspěvku je pokusit se přiblížit podmínky života výměnkářů v delší chronologické perspektivě od počátku 16. do konce 18. století na příkladu panství Červená Řečice, které má pro toto období relativně dobře zachované gruntovní knihy. V nich se na počátku sledovaného období termín "výměnek" vůbec nevyskytuje, kolem roku 1700 se pravidelněji objevují obecnější zmínky o jejich zabezpečení, aby se v následujících desetiletí prosadily obšírné výměnkářské smlouvy, které vyjmenovávají hmotné i nemateriální požadavky kladené na nové držitele usedlostí. Příspěvek se rovněž pokusí poukázat na rozdíly v postavení výměnkářů a výměnkářek v souvislosti s příbuzenskými vazbami k poskytovateli výměnku.