Diskotéková hudba a diskotéky a později klubová scéna představovaly pro několik generací mladých lidí prostředek k realizaci jejich potřeb zábavy a společenského vyžití. Zatímco pozdní socialistická diktatura trvala na pojetí kultury jako prostředku vzdělání a osvěty, tržně orientovaná postsocialistická společnost dala přednost rychlému zisku před vyhovující zábavou pro mladé. Přesto si mládež vždy v rámci různých kulturních politik dokázala pomocí vhodných strategií vytvořit prostor pro zábavu podle svých představ. Výzkum živé zábavy v minulosti představuje poměrně obtížnou disciplínu bez ohledu na panující režim, a to i když se jedná o dobu nedávno minulou. Zatímco v období socialistické diktatury dochází k velkým rozporům mezi vzpomínkami pamětníků na jedné straně a archivními dokumenty zainteresovaných institucí i mediální prezentací "ideálních" diskoték na straně druhé, postsocialistické období je charakteristické institucionálním i mediálním nezájmem o zábavu tancechtivé mládeže včetně nastupující klubové scény. Rekonstrukce nočního života mládeže za svitu diskokoulí a stroboskopů tak nutně zůstává fragmentární.