Ženská práva v socialistickém Československu měla nejen národní, ale i globální význam. V rámci širšího diskurzu o socialistickém internacionalismu se stala „emancipace žen“ symbolem sociální spravedlnosti a rovnosti v reálném socialismu, a součástí kulturní diplomacie režimu zaměřené jak na Západ, tak na země globálního Jihu. Příspěvek se zabývá transformací diskurzu o ženských právech v době normalizace. Zaměřuje se na debaty o „Chartě práv pracujících žen“, kterou navrhla Světová odborová federace v rámci Dekády žen OSN (1976–1985). Tyto debaty byly ovlivněny nejen pronatalismem a návratem ke konzervativnějšímu genderovému režimu v Československu po Pražském jaru, ale také mezinárodními diskuzemi o odstranění diskriminace žen, ekonomické efektivitě a flexibilitě. Socialistický internacionalismus byl již v tomto období konfrontován s nastupujícím neoliberalismem. Studium archivních spisů ženského oddělení SOF a Mezinárodní demokratické federace žen doplněné o analýzu právních debat umožňuje zkoumat proměnu ideologických a technokratických diskurzů o ženských právech v posledních dvaceti letech „globálního socialismu“ v Československu.