Jihoamerický fond sbírek Náprstkova muzea obsahuje ve středoevropském kontextu poměrně rozsáhlý soubor lidských ostatků. Jsou mezi nimi 4 chilské a peruánské mumie a 10 tsants – vypreparovaných lidských hlav získaných od amazonského etnika Jívarů. Současné bádání za pomoci moderních zobrazovacích metod přináší nová fakta ohledně jejich původu, věku a dalších fyzických charakteristik. Soudobé archiválie na druhé straně odhalují někdy kuriózní příběhy získání zmíněných "artefaktů" a vrhají nečekané světlo na dobový kontext a podoby sběratelství. Ukazuje se, že k lidským ostatkům v muzejních sbírkách nelze ani v rámci reflexe kolonialismu přistupovat skrze jednotný princip. Tsantsy byly svého druhu válečné trofeje – hlavy nepřátel svých tvůrců – Jívarů, kteří je darovali či prodali zahraničním cestovatelům. Naproti tomu získané mumie z údolí Azapa mají o dost problematičtější historii, zčásti spjatou s partnerstvím ČSR a Chile v 60. letech 20. století. V té době azapské mumie sloužily stále ještě spíš jako pozoruhodnost pro pobavení místních, ale také jako čile obchodovaný artikl, ovšem s minimální znalostí o jeho hodnotě a s absencí sounáležitosti s kulturou, která jej vytvářela. O azapské kultuře Chinchorro, která mumifikovala své zesnulé již kolem roku 7000 př. Kr., se vědecký svět dozvěděl až o 20 let později. Okolnosti terénního výzkumu a sběru artefaktů tak výrazně vstupují do debaty ohledně zkoumání a případného navracení lidských ostatků do zemí původu.