Studium hospodářských dějin, zejména moderních, se může opřít o významné množství písemných pramenů. Bývalé podnikové archivy, uložené ve státních archivech, nabízejí nepřeberné (často dosud nevyužité) množství různých typů dokumentů, které ilustrují nejen technologickou, produktovou, obchodní a personální část činnosti jednotlivých subjektů, ale také řídící segment podniků a trustů. Podnikové fondy zahrnují především období existence národních a státních podniků, obsahují ale také dokumentaci svých předchůdců, které pohltily. Nejstarší archiválie tak spadají hluboko do 19. století (ale i dále), nejmladší tvoří v některých případech dokumenty jen pár let staré. Při definování vizí hospodářských dějin by historikům neměl uniknout fakt, že začínají být zpřístupňovány archiválie z 90. let 20. století, které nabízejí bohaté možnosti studia hospodářské transformace 80. a 90. let minulého století. Díky privatizačním dokumentům, které jsou cenné samy o sobě, reflektují i jevy starší. Řada fondů vycházející například z činnosti bankovních subjektů přesahuje rámec státního území a dokumentuje ekonomické a hospodářské změny, které proběhly. Předkládaný příspěvek si klade za cíl upozornit na strukturu a bohatost archivních pramenů s ohledem na možnosti jejich využití při studiu a prezentaci zejména dějin nedávných. Poptávka po určitém typu archiválií z řad badatelské a historické obce totiž zůstává převážně neměnná. Nabídka archivních souborů je daleko širší, byť samotné zpřístupnění fondů mnohdy komplikuje současná legislativa a stav fondů. Veřejnou poptávku po „historických zkušenostech“, která opět nabývá na síle, mohou české archivy za pomoci historiků hospodářských dějin vydatně naplnit.