Politické aktivity stavů v českých/habsburských zemích začaly být od počátku 17. století provázeny příležitostnými teoretickými úvahami. Jejich autoři – často přímí účastníci nadcházející stavovské revolty jako byl G. E. Tschernembl (1567–1626) nebo Jan Jesenský (1566–1621) – se zaměřovali zejména na otázky panovnické moci ve vztahu k poddaným, tj. ke stavům. Zamýšleli přitom poskytnout vzbouřeným stavům teoretickou základnu a obhájit jejich postup před zahraniční veřejností. Cílem tohoto referátu je posoudit, zda a nakolik tyto úvahy reflektovaly soubor hodnot, který byl již od dob antiky všeobecně přijímán jako určující pro republikánské myšlení. Jedná se zejména o zdůvodnění nutnosti nadvlády zákonů a smíšené ústavy, které by zajistily účast stavů na politickém rozhodování, dále zejména o ospravedlnění odporu proti jakékoli formě tyranie, jež byla v tomto případě reprezentována panovníkem svévolně omezujícím svobodu občanů. Přítomnost těchto hodnot v politickém myšlení českých stavů umožní uvést jejich politické ambice do širšího kontextu raně novověké republikánské tradice, a to i přestože k jejich naplnění vlivem historických okolností nedošlo.