Stěžejním pramenem genealoga je přirozeně matrika. Jsou to především matriční záznamy, které nám tvoří kostru jednotlivých generací, u nichž za pomoci dalších pramenů odhalujeme rodinnou historii. Doba začátku vedení matrik je pro genealoga také nejčastěji koncem jeho cesty do minulosti. Díky analýze DNA, v tomto případě konkrétně mužského chromozomu Y děděného v paternální linii, však můžeme nahlédnout do onoho pomyslného hic sunt leones, za písemné prameny tradiční občanské genealogie. Můžeme při tom zároveň zodpovědět některé klasickými metodami nezodpověditelné otázky. Na příkladu výzkumu matričně nepříbuzných rodů stejného příjmení bude prezentováno praktické využití poznatků a metod genetické genealogie. Bude zodpovězena otázka, zda tyto rody pocházejí ze společného předka či zda jejich příjmení vznikla nezávisle na sobě na více různých místech a kdy v minulosti se případně jednotlivé linie spojují. Získané výsledky budou zasazeny do širšího kontextu genetického příbuzenství s jinými rodinami daného regionu a následně bude vytvořen model jejich migrace od nejstarších dob do současnosti. Genetická genealogie v sobě zahrnuje kromě genealogie tradiční rovněž poznatky archeologie a populační genetiky. Kombinací těchto oborů lze rekonstruovat prehistorii jednotlivých rodů a posunout hranice rodopisného bádání do zcela nových rozměrů.