Otázka bezpečnosti je základním faktorem podnikatelské konkurenceschopnosti. Ochrana průmyslového vlastnictví je nejen z pohledu dnešní znalostní ekonomiky vysoce citlivým tématem. Zejména v období velké hospodářské krize byl československý export ohrožován průmyslovou špionáží, obzvláště při dodávkách specializovaného zboží na zahraniční trhy. Odborný tisk reflektoval krádeže československých technologií, výrobních postupů a obchodních známek ze strany Německa a Japonska, ale četné byly i případy z Ruska a Polska. Na situaci pozvolna reagoval stát, který se snažil průmyslové špionáži probíhající na území Československa legislativně i prakticky čelit. Příspěvek si klade za cíl interpretovat toto téma v kontextu transferu technologií a fungování technologických a mocenských režimů. Výzkum čerpá z podnikových archivů i materiálů státních institucí. Použity budou také tištěné prameny reflektující dobové debaty o zajištění bezpečnosti při transferech technologií. Do jaké míry byly bezpečnostní otázky nedílnou součástí podnikatelských strategií cílících na udržení konkurenceschopnosti? Jak podniky vyvažovaly důraz na otevřenost a expanzi na vzdálené trhy s potřebami uchovat si v kontextu zhoršující se hospodářské situace třicátých let 20. století výrobní a obchodní tajemství? Nakolik ovlivňovala realizace bezpečnostní politiky (například průmyslové kontrašpionáže) podnikatelskou efektivitu? A jaké konkrétní strategie v těchto souvislostech rozvíjel československý stát?