Když byl hrabě Karel Chotek (1783–1868) okolnostmi nucen v roce 1843 složit úřad nejvyššího purkrabího Českého království, uchýlil se na panství Velké Březno, které zakoupil teprve několik let předtím. Nestálo tedy za ním staletí budované rodinné sídlo po předcích, ale výzva v podobě stavby nové venkovské rodinné rezidence a budování soběstačného a fungujícího velkostatku. Příspěvek se zaměří právě na tuto méně známou etapu Chotkova života. Představí ho jako urozeného a finančně zajištěného soukromníka, který se věnoval své rodině a zájmům a rozvíjel rodinný majetek, a zároveň jako bývalého úředníka, který nepřestal doufat v opětovné povolání do služby. V centru zájmu bude zejména jeho osobní a rodinný život, hodnotový systém, každodennost, životní styl či síť sociálních vztahů. Co kupř. vypovídá volba architekta a výsledná podoba nového zámku o Karlu Chotkovi? V obecné rovině tak příspěvek představí život šlechtice, penzionovaného úředníka, na venkovském sídle v době společenských a politických změn 2. třetiny 19. stol. Autorka bude vycházet z hypotézy, že Karel Chotek jako šlechtic pozdního osvícenství a biedermeieru hledal obtížně své místo v nastupující moderní občanské společnosti. Teoretický interdisciplinární rámec příspěvku bude vycházet zejména z metod sociálních dějin, dějin každodennosti a mikrohistorie v kontextu současného bádání o šlechtě 19. století.