Na základě dlouholetých zkušeností vysokoškolské pedagožky s šestnáctiletou praxí a vystudované historičky a genealožky, která se genealogii věnuje prakticky již téměř čtvrt století, chceme reflektovat proměny genealogického výzkumu. V rámci univerzitního vzdělávání byl dosud genealogii vymezen jen dílčí prostor v průběhu seznamování s pomocnými vědami historickými. Dostačoval pouze k obeznámení s hlavními genealogickými pojmy a základní literaturou. Studenti přitom jeví o disciplínu velký zájem, rodinná historie náleží k oblíbeným tématům bakalářských prací. Jako nosné se jeví pojetí genealogie jako rekonstrukce vlastního příběhu, propojení s dějinami každodennosti, mikrohistorií. Podstatným aspektem je také reflexe a interpretace prolínání s tzv. „velkými dějinami“. Proměňuje se také přístup veřejnosti. Nové možnosti nabízejí snáze přístupné genealogické programy, jež otevírají – alespoň zdánlivě – genealogický výzkum prakticky každému zájemci. Stoupá poptávka po analýze DNA a dohledávání příbuzných na základě genetických shod. Limity lidového přístupu však tkví v nedostatečných kompetencích v práci s historickými prameny a omezené schopnosti interpretovat data v širších souvislostech.