Tématem příspěvku je proces konstruování koloniálního subjektu z historické perspektivy a analýza percepce místních obyvatel v kulturním turismu. Cílem příspěvku je analýza povahy turistického ruchu v oblasti Vysokého Atlasu vycházející z premisy, že turismus se vztahuje k vesničanům podobně jako koloniální mocenský aparát. Je řízen zvnějšku a reprezentace Berberů z nich činí pouhé subjekty, případně pomocníky celého projektu kulturního turismu. Koloniální subjekt představoval důležitou kategorii koloniálního procesu. Fanon (2011) ho drsně nazývá negrem, Spivak (1999) při reflexi obyvatel dekolonizovaných území přichází s termínem subalterní jedinec a předmětem zájmu Bhabhy (2007) je hybrid, respektive lidská entita, která v sobě nese hybridní identitu. Na rozdíl od příslušníků majoritní kultury se kolonizovaní a subjekty kulturního turismu neustále nacházejí na pomezí mezi vlastními kulturními tradicemi a hegemonním kulturním kódem kolonizátora. Z dialektického vztahu mezi nativní a cizí kulturou, s níž se subjekty musejí vyrovnávat, vyplývá i povaha boje za autonomii a svébytnost v širším sociálním kontextu. Příspěvek se opírá o data získaná v rámci terénního výzkumu mezi etnickými Berbery v oblasti údolí Imlil v centrálním Maroku.