Internet existuje více než 50 let a představuje pro nás běžné studijní i edukační prostředí s příměsí potěchy, kdy každá aplikace či webová stránka se snaží svého uživatele přitáhnout a zaujmout jeho pozornost. Během pohybu v kyberprostoru dochází i k přenosu informací a sebevzdělávání, jež bývá částečně nevědomé. Muzeum, v rámci nynější definice, má mnohé společného s kyberprostorem, neboť jeho cílem je prezentovat sbírky (regionální dějiny) za účelem studia, vzdělávání, výchovy a potěchy, a proto by bylo logické hledat propojení muzejní prezentace s webovým prostředím, které poskytuje širší prostor a možnosti než budova muzea. Proto v roce 2019 začalo budování Muzea v síti, představujícího jednu z možných platforem prezentace regionálních dějin na příkladu sbírek Městského muzea Blatná. Během tvorby se neustále objevovaly nové otázky nad účelem a formou prezentace ve virtuálním prostoru, které by měly být schopny zaujmout místo mezi obdobnými webovými aplikacemi s herními prvky, kde je uživatel nevědomky vzděláván. Při tom měl být obdobně jako v případě digitalizace archivních sbírek poskytnut materiál i pro badatele, kteří mnohdy netuší, co se skrývá v depozitářích muzeí, a proto jsou často tyto sbírky nevyužity. V tomto spojení se nabízela jednoduchá platforma muzea hrou, které bude nabízet jak herní prostředí, tak prezentaci originálů ve virtuálním prostředí, avšak právě v tomto propojení jsme narazili na limity a překážky, na které chce upozornit náš příspěvek. Skrze ně se dostáváme k otázce, zdali je internet prostředím, kde je možné prezentovat dějiny jako v muzeu, nebo se v něm rozplývá duše tradiční paměťové instituce?