Příspěvek bude vycházet z dlouhodobého výzkumu českého nacionalismu a sociálního státu a zaměří se na proměnu chápání národa a vize národního socialismu v českém prostředí. Národ a socialismus jsou pojmy fundamentálně spjaté s politickým a sociálním vývojem ve 20. století. Protektorát Čechy a Morava však představuje z hlediska genealogie českého národního socialismu opomíjené období. Bádání o nacistické okupaci se z velké části pohybuje v pevně daných souřadnicích národního konfliktu. Často neaspiruje na systematické propojení s vývojem poválečného Československa. Příspěvek se zaměří na trajektorii vnímání národa a socialismu od 30. do 40. let a zejména na fázi vzestupu německého a českého nacionalismu během války, který měl za výsledek zásadní národnostní segregaci těchto dvou společenství v Protektorátu Čechy a Morava a připravil půdu pro radikální proměnu společnosti po válce. Přeformulování české národní identity, ke kterému došlo v důsledku pragmatické spolupráce i symbolického soupeření mezi českou ‚národní pospolitostí‘ a německým ‚Volksgemeinschaft‘, měla řadu praktických vyústění. Mimo jiné přinesla institucionalizaci české ‚národní pospolitosti‘ na etno-rasovém základě, projevující se nejen v rovině politické, ale také v oblasti sociálně-pečovatelské praxe. Tento „válečný moment“ je klíčový pro porozumění poválečné dynamice chápání národa a socialismu v širokých politických souřadnicích.