Socialismus v našich dějinách nejčastěji asociujeme s jeho lidově-demokratickou či státně-socialistickou podobou po druhé světové válce. Nikoli náhodou se ovšem širší evropské debaty o emancipaci žen shora vedou nejen v souvislosti s komunismem, ale také nacismem. Příspěvek se zaměří na formování ženského pracovního aktivismu a jeho reprezentace, jehož počátky sahají do období nacistické okupace. Založení ženského oddělení v rámci českých odborů v roce 1942 bylo charakteristickým důsledkem rostoucích pracovních požadavků nacistické správy v českých zemích a poněkud paradoxním východiskem angažovanosti žen v rámci tradiční dělnické organizace. Zatímco meziválečný ženský aktivismus byl ve své době nezřídka vnímán jako zpochybnění tradiční rodiny, odborářky za války se postavily výzvě respektovat zaměstnanou ženu v jejích různých sociálních rolích a s jejími specifickými potřebami, což se intenzivněji projevilo v následujících desetiletích. Byl to právě autoritářský režim nacistické okupace a později období komunistické diktatury, které vytvořily specifické podmínky a iniciovaly svébytný typ ženského pracovního aktivismu. Se zaměřením na českou/československou odborovou organizaci prezentace pojedná o ambivalenci v přístupu k zaměstnaným ženám v autoritářském řádu a snaze o prosazování občanských a sociálních práv a rovnosti na různých úrovních politické a společenské angažovanosti.