Vojenské dějiny v interdisciplinární perspektivě lze dobře kombinovat s historickou demografií. Ta se zabývá přirozenou měnou obyvatelstva (rození, umírání) i mechanickým pohybem, tj. migracemi (trvalá změna pobytu) a mobilitou (dočasná změna pobytu). Prostorový pohyb hrál vždy významnou roli v životě vojáků. Zvláště ti, kteří pocházeli z venkovského prostředí, v době svého mládí a dospívání přebývali ve svém rodišti, příp. vykonávali čelední službu v některé ze sousedních obcí. Jakmile však byli odvedeni k vojsku, jejich život se radikálně změnil. Společně se svým plukem (regimentem) překonávali nemalé vzdálenosti a poznávali neznámé končiny. Přestože patent o zrušení nevolnictví (1781) dal poddanému obyvatelstvu svobodu prostorového pohybu, jeho soustavná kontrola přetrvávala až do zrušení poddanství (1848). Zvláště když Rakouské císařství vedlo válku, byla kontrola mladých mužů zpřísněna, aby se předešlo ilegálnímu vystěhování a sbíhání poddaných podléhajících konskripci a vojenské službě. Vrchnostenští úředníci svědomitě shromažďovali informace o poddaných, přičemž někdy dokonce přímo uváděli, zda legálně nebo ilegálně pobývají mimo panství. V rámci tohoto příspěvku bude s pomocí vrchnostenské agendy doložena mobilita konkrétních jednotlivců během vojenské služby (vojenské dovolené). Zohledněn bude též vliv služby v armádě na vznik manželských svazků (sňatkové migrace). Opomenuty nezůstanou případy vojáků, jejichž poslední místo pobytu dokládají úmrtní listy. Mobilita vojenských jednotek je prokazatelná s pomocí písemností vojenské provenience (Musterlisten, Standestabellen). V souvislosti s obdobím válek budou uvedeny příklady trvalých migrací, které byly iniciovány válečnými událostmi (např. ruský voják se trvale usadil na jihu Čech).