Práce patřila ke klíčovým tématům filmové i televizní produkce během 40 let komunistického režimu. Jak se proměňoval režim, měnily se i reprezentace práce, od budovatelského étosu přes jeho "rozvolnění" a tiché opuštění v 60. letech až k široké škále normalizační produkce. Ve svém příspěvku se pokusím o základní taxonomii obrazů práce v období tzv. normalizace. V normalizační tvorbě najdeme dietlovské obrazy neokázalé, civilní práce, Soukupovy obrazy rebelujících mladých dělníků a v kontrastu k nim konformních učňů Drhy či Brynycha, pokus o revitalizaci budovatelství v eposech Balíka, Menzela či Skalského a řadu dalších rétorických figur. Proměňuje se i pojetí soukromé práce (práce mimo zaměstnání), v 50. letech vnímané negativně. Normalizační obrazy legitimizují melouchy, práci na chatě, ale i duševní práci – práci advokáta či architekta. Obsahová a diskurzivní analýza filmových obrazů umožňuje rekonstruovat "funkční ideologii" normalizace a tím posunout aktuální debatu o její povaze. Dotknu se i otázky vymezení normalizačního diskurzu práce nejen ve vztahu k předcházejícím diskurzům (budovatelský, reformně-kritický), ale i těm následujícím (přestavbový, transformační).