České země, ani jako součást podunajské monarchie, se nikdy nestaly metropolí, která by měla ve vlastnictví jakékoliv zámořské území. Koloniální myšlení je přesto přímo patrné vůči periferním oblastem Rakousko-Uherska a posléze Československa, avšak nevyhnulo se ani mnohem vzdálenějším lokalitám a oblastem v koloniálním područí. Jedním z prostředků českého poznávání koloniální reality a obecně mimoevropského světa byli cestovatelé, kteří své poznatky a názory prezentovali veřejnosti pomocí novinových článků, literární produkce, přednášek a výstav. Tito jednotlivci zastávali různé názory na koloniální problematiku, nicméně u mnohých z nich je patrný jasný vliv všeobecně platných postojů, které se vytvářely v rámci koloniálních mocností. Orientalistický přístup a přesvědčení o vlastní kulturní nadřazenosti se plně odrážely na reprezentaci cestovatelů a jejich poznatků. Jedním z prostorů této reprezentace se stalo Náprstkovo muzeum v Praze. Známí čeští cestovatelé, jakými byli například Emil Holub, Enrique Stanko Vráz nebo Alberto Vojtěch Frič, nacházeli v útrobách muzea nejen prostor pro představení svých cest, ale i místo podpory a mecenášství ze strany jeho zakladatele, Vojty Náprstka. Mnoho cestovatelských osobností se stalo původci rozsáhlých sbírek. Jakou roli sehrálo Náprstkovo muzeum v prezentaci cizích kultur ze strany českých cestovatelů? Jak moc jsou ovlivněny samotné sbírky muzea postoji jednotlivců?