Povaha přístupu Ruské federace k autochtonním národnostním menšinám žijícím na jejím multietnickém území vykazuje řadu specifik nejen v oblasti vzdělávání, přístupu ke kultuře, jazyku, ale i otázkám sebeurčení, religiozity či nacionalismu. V mnoha ohledech prožívají tyto skupiny nejvyšší míru svobody od pádu sovětského impéria, existuje zde však značné množství jasně definovaných politicky podmíněných regulativů. Příspěvek představuje rozbor těchto kategorií na základě několikaletého terénního výzkumu provedeného v Republice Altaj při zhodnocení možností kulturního, náboženského a identitárního rozvoje s přihlédnutím ke konkurenční povaze kultury majority, ale i k vlivům rozvíjejícího se turismu a s ním nutně související popularizace a komercializace vybraných kulturních kategorií, jako je tradiční medicína či fenomén šamanismu. Průvodním jevem zkoumaného procesu je v neposlední řadě narůstající význam kulturní revitalizace, vykládající často jevy tradiční kultury v pozměněné či schematizované podobě, přizpůsobující na jedné straně etnickou kulturu a tradice požadavkům moderní doby, zároveň však nutně zkreslující její formální i obsahové stránky.