Dějiny ekonomických reforem v Československu se v období přelomu 80. a 90. let doposavad soustředily především na ekonomickou transformaci. Pozdněsocialistické reformy bývají oproti atraktivnějším případům Polska a Maďarska odbývány jako polovičaté, povrchní a dělány pouze na oko. Příspěvek usiluje o to propojit reformy pozdněsocialistické i postsocialistické a soustředí se na jejich kontinuity a diskontinuity, a to na úrovni koncepční, nikoliv praktické. Na příkladu Prognostického ústavu ČSAV předkládá, jak návrh reformy směrem k tržní ekonomice získávala podporu a krytí. Ukazuje, jak tato podpora existovala do určité míry i v nejvyšších patrech komunistického režimu, protože československá ekonomika procházela v daném období krizí a pozdněsocialistický stát hledal cesty, jak svou ekonomiku pozvednout a zreformovat. Poptávka po řešení nutila tyto kruhy k hledání cest, které by byly dříve považovány za neakceptovatelné. Návrhy ekonomické reformy viditelné v pracích Prognostického ústavu ČSAV patřily mezi ty nejradikálnější z pozdněsocialistického období, ale se změnou širšího kontextu byly po pádu komunistické strany postupně upozaděny ve prospěch rychleji postupující varianty transformace. Příspěvek sleduje kořeny postsocialistické transformace a analyzuje, jaký vliv měla na zkoumané návrhy změna režimu, po které byla část reformního spektra z původně navenek jednotné skupiny Prognostického ústavu postupně odstavena a zvítězila právě část prosazující rychlejší a radikálnější variantu transformace.