Genetická analýza je dnes již nedílnou součástí historického a archeologického výzkumu. Přináší informace o struktuře, vývoji a mobilitě dávných populací, umožňuje potvrdit nebo vyvrátit domnělou totožnost lidských ostatků či odhalit příbuzenské vztahy mezi pohřby z daného období. Dokáže také specifikovat živočišný a rostlinný materiál a podstatně tak rozšířit souvislosti archeologických nálezů. Nejen v případě takzvané starobylé DNA je kvalita výsledků genetické analýzy závislá na kvalitě získaných vzorků. Současné postupy přípravy vzorků pro analýzu a následné zpracování výsledků metodami bioinformatiky proces podstatně zlepšují a je proto možné získat data o dobré kvalitě i z kosterních nálezů několik desítek tisíc let starých. Studium genofondu populací v místě a čase, genetické variability a faktorů, které ji ovlivňují, jako jsou například selekční tlak, genový tok a genetický drift, přináší informace zpřesňující poznatky založené na archeologickém, antropologickém či lingvistickém výzkumu. Konkrétně analýza mitochondriální DNA a chromozomu Y dovoluje nejen sledovat populační migrace, ale také v závislosti na dalších zjištěních (fyzická antropologie, písemné prameny) s větší či menší spolehlivostí identifikovat ostatky v případech, kdy například velká časová vzdálenost mezi stářím pohřbu a předpokládanými příbuznými nedovoluje použít standardní analýzu autozomální DNA. Velmi atraktivní metodou pro historický výzkum se stává forenzní DNA fenotyping, který umožňuje sestavovat portréty osob pouze na základě DNA. Vedle již déle známých genů pro barvu očí, vlasů a pleti byly v nedávné době popsány také geny zodpovědné za konkrétní znaky obličeje jako jsou tvar čelistí, nosu, rtů nebo obočí. Přestože metoda není dokonalá a výzkum nadále pokračuje, je dostatečně spolehlivá pro rekonstrukci základní morfologie obličeje. Zpřesňuje tak 3D modelování vycházející z tvaru lebky nebo poskytuje identikit v případech, kdy se lebka nedochovala celá, případně vůbec. Příspěvek seznamuje posluchače se základními principy a nástroji genetické analýzy a na konkrétních případech ilustruje aplikaci metod populační a forenzní genetiky v historické a archeologické praxi. Přednáška se věnuje i takzvanému informačnímu chaosu ve vztahu ke genetice a uvádí na pravou míru některá zavádějící a nepravdivá tvrzení v mediálním prostoru.