Čeští kapucíni se v raném novověku o své konventní knihovny, v rámci nichž shromáždili desetitisíce titulů, pečlivě starali. To lze doložit zejména vydáním řady normativních předpisů, které upravovaly jejich správu. Bohužel, řada těchto knihovních fondů se do dnešní doby již nedochovala, jelikož některé z nich zanikly buď v době josefinismu, anebo s nástupem vlády komunistické strany. Jedním z cílů příspěvku je tedy představit osudy těchto knižních sbírek a možnosti jejich rekonstrukce. Jádro knižních fondů kapucínských klášterních knihoven tvořila homiletická literatura, což bylo dáno zaměřením řádu na kazatelskou činnost. Z raně novověkých provenienčních přípisů (v rámci referátu bude představen zejména fond knihovny roudnických kapucínů), které se vyskytují v kapucínských knižních sbírkách, vyplývá, že se kapucínům tak velké množství knih podařilo získat především díky donacím diecézních kněží, až následně za pomoci šlechty, církevních institucí a měšťanů. Faráři tedy řád nevnímali vždy jen jako svou konkurenci, která jim odvádí věřící a připravuje je o příjmy ze štolových poplatků, ale jejich knižní dary byly jistě rovněž projevem vděčnosti vůči řádu za praktickou pomoc řeholníků v duchovní správě.