Židé na pražské univerzitě (1882–1938) Univerzitní vzdělávání na pražské univerzitě se židovským studentům otevřelo až v souvislosti s josefinskými reformami, kdy jim v roce 1781 povolil Josef II. studium filosofie, práva a medicíny. V roce 1882 došlo k rozdělení univerzity na českou a jazykově německou, kdy druhá z nich se vyznačovala vysokým podílem židovských studentů, zvláště na právnické a lékařské fakultě. Zároveň šlo o univerzitu s vysokým podílem židovských pedagogů. Zatímco data o počtu posluchačů židovského původu na jednotlivých fakultách univerzity do jejího rozdělení v roce 1882 jsou k dispozici, po tomto roce nikoli. Systematickému výzkumu podílu židovských studentů (a po roce 1901 i studentek) na základě matrik a zejména katalogů studentů jednotlivých fakult pražské univerzity nebyla dosud věnována adekvátní pozornost. Dosavadní literatura domácí i zahraniční se věnuje pouze dílčím otázkám souvisejícím především s židovským školstvím, problematice vzdělávání středních vrstev byla věnována pozornost pro období monarchie, a to ještě v omezeném rozsahu, zmiňovány jsou ve stávající literatuře primárně pouze významné osobnosti z řad židovského obyvatelstva. Pozdní 19. století a první polovina 20. století byla navíc dobou (převážně vypjatého) antisemitismu, vyústivšího v přijetí rasových zákonů na univerzitě v roce 1939. Cílem je sledování židovských studentek, studentů a pedagogického sboru na jednotlivých fakultách české i německé univerzity nejen z hlediska jejich početního zastoupení, ale i místa původu, sociální struktury a dalších aspektů.