Novohradsko coby jihočeské pohraniční území s většinovým německým obyvatelstvem se po druhé světové válce radikálně proměnilo. Po odsunu původních a příchodu nových obyvatel se stalo střeženým prostorem a muselo se podrobit mnohým požadavkům a zvláštním směrnicím ze strany útvaru pohraniční stráže. Předkládaný příspěvek se bude zabývat dopadem pobytu tohoto útvaru na kulturně-historické prostředí města Nové Hrady, jeho setrváním v barokním klášteře servitů, vztahem nových obyvatel k původnímu dědictví, které však nezanechali jejich předkové, a tvorbou nových tradic, z nichž některé se dochovaly do současnosti a naopak některé opět rychle zanikly. Stěžejní část bude věnována svátkům a slavnostem, které probíhaly za účasti PS útvaru a ovlivňovaly život celého města v blízkosti rakouských hranic. Z dostupných pramenů (především z kronik PS útvaru) bude rekonstruován běžný i slavnostní rok PS útvaru a jeho proměny v průběhu let 1950–1989 (např. zařazení nových svátků atp.). Dále bude naznačen kulturně-historický vývoj po roce 1989 ve městě Nové Hrady i v jeho nejbližším okolí.