Pro český kontext se pro zkoumání republikánství nabízí období první republiky a s tím související způsob formování moderní národní sounáležitosti a její republikánské identity. Ta přitom reflektovala realitu politického systému, který ale zpětně ovlivňoval kolektivní vědomí. Ve výsledku to vedlo k hodnocení československého republikanismu jako vzoru demokracie a svobody, přičemž mýtus první republiky jako zlatého věku se dále formoval událostmi 20. století. Fenomén utváření kolektivního vědomí v první republice přitom úzce souvisí nejen s historií, ale i s politickou filozofií, které koncept republikanismu propojuje. Jednou z ústředních otázek je, zda lze v souvislosti s prvorepublikovým politickým myšlením hovořit o specifické podobě republikanismu, či je lze zařadit do širší evropské tradice. Při uvažování o českém republikanismu je přitom zásadní to, jak občané první republiky chápali sami sebe, pomocí čeho konstituovali svou vlastní politickou identitu jak vůči ostatním národnostním menšinám, tak i vůči sobě navzájem, a tedy jakou roli sehrávala idea republiky v politickém myšlení vybraných aktérů a jakým způsobem se vztahovala k sebeidentifikaci dobové politické a kulturní elity. Jedná se o komplexní úkol, který zahrnuje potřebu mezioborového a multiperspektivního přístupu. Ve svém příspěvku se pokusím nastínit, jakým způsobem se daří tento komplexní úkol plnit a jaké další výzvy stojí před badateli a badatelkami, kteří se pokoušejí o multidisciplinární přístup za použití konceptu republikanismu pro téma utváření kolektivního vědomí za první republiky.