Tento konferenční příspěvek se soustředí především na roli bezprostředně předválečné a válečné zkušenosti na vytváření představ o budoucím postavení Československa v Evropě a ve světě. Na jednu stranu květen 1945 zdaleka nepředstavoval "point of no return", kdy bylo o dalším směřování země do sovětského područí a k ustavení komunistické vlády jakkoli rozhodnuto, zároveň však série rozhodnutí přijatých již v letech exilu k takovému výsledku doslova dláždila cestu. Příspěvek se zaměří zejména na "mentální mapu" klíčových osobností v čele s prezidentem Edvardem Benešem, jak ji zformovaly mnichovské události a následné mezinárodní dění, včetně dlouhé snahy o uznání exilové vlády v porovnání s přístupem Sovětského svazu, a jak se tyto zkušenosti promítly do přijímání klíčových rozhodnutí v mezinárodních jednáních v rámci exilové komunity a především ve vztahu ke třem velmocím. Zmíněny budou rovněž další určující faktory poválečného směřování státu, jak se připravovaly v londýnském exilu: hospodářské plány na rozsáhlé znárodnění, program "zjednodušení" politického systému a stručně též přípravy na etnickou homogenizaci Československa. Příspěvek bude vycházet především z autorova vlastního výzkumu, zároveň však bude reflektovat dosavadní historiografii na dané téma.