Česká koruna tvořila poměrně volný svazek zemí, kterým vládl český král (Slezsko, Horní a Dolní Lužice, roztroušené državy na území říše). Základy k nové podobě českého pozdně středověkého státu položil král Jan Lucemburský a státoprávně ji upevnil Karel IV., který také pro vzniklou politicko-teritoriální unii prosadil označení Koruna království českého. I když se Česká koruna dostala v 15. století do společensko-politických a panovnických krizí a hrozil jí rozpad, nepřestala existovat a zachovala se, byť s územními redukcemi, až hluboko do raného novověku. Referát se změří na základní státoprávní principy fungování České koruny v letech 1310–1526, na kontakty mezi korunními zeměmi, na jejich vztah ke králi a k pražskému centru a na důsledky partikulárního zemského stavovství pro vztahy uvnitř Koruny. Zároveň přinese krátké zamyšlení nad 20 lety výzkumu dějin zemí České koruny v pozdním středověku a na počátku raného novověku v perspektivě studia integračních trendů ve střední Evropě. Reflektován bude rovněž přínos polských a německých historiků k dané problematice.