Otázka, jak vnímat a zacházet s přírodou, se zdroji, které společnost využívá, se v českých zemích začala veřejně diskutovat na přelomu 19. a 20. století. Během několika let se kruh těch, kteří se touto otázkou zabývali, nejen značně rozšířil, ale i propojil. Charakteristické pro tyto první veřejné debaty ochrany přírody jsou na jedné straně různorodost motivací se touto otázkou zabývat, jakožto různorodost představ toho, co příroda vůbec znamená. Pojítkem, a tím i předpokladem veřejných debat se stalo především jedno přesvědčení: ve světě, ve kterém kultury procházejí kvalitativně různými stádii, je ochrana přírody znakem vyspělosti jednotlivé kultury. Příspěvek za prvé věnuje pozornost těm společenským oblastem, ve kterých se myšlenky ochrany přírody vyvíjely a šířily. Poukáže na různorodost motivací přisvojit si myšlenku ochrany přírody, s tím spojenou různorodost představ o tom, co ochrana přírody vůbec znamená, jakož i implikace oněch představ. Jelikož debaty samy o sobě nepodmiňují institucionalizaci určitého diskurzu, proberu v druhé části přednášky podmínky, které k pozvolné institucionalizaci ochrany přírody v českých zemích přispěly, a nebo ji naopak ztěžovaly. Přednáška vychází z mé kvalifikační práce k počátkům ochrany přírody v českých zemích na začátku 20. století, „Inspiration Natur. Naturschutz in den böhmischen Ländern bis 1933“, jež vyšla v roce 2017 v nakladatelství Herder-Institut v Marburgu.