Příspěvek se bude věnovat otázce kulturního dědictví. Na příkladu historických vodohospodářských staveb, jednoho ze segmentu industriálního dědictví, bude dokumentován interdisciplinární přístup k poznání, dokumentaci a hodnocení specifické skupiny technických památek. Pomocí metod, postupů a zdrojových informací, které využívá historie, geografie, kartografie a technické vědy, bude ukázáno, jak je možno systematicky identifikovat a komparovat pestrou škálu vodohospodářských objektů a vytvořit podklady pro jejich hodnocení z hlediska památkové péče. Bude představena část výsledků konsorciálního grantového projektu, sloužících jednak potřebám institucí státní památkové ochrany, jimž poskytují adekvátní informační a metodickou oporu v procesu ochrany a údržby historických vodohospodářských objektů, majících však také osvětovou ambici a potenciál, který do veřejného prostoru přináší doklady přímé, dlouhotrvající interakce mezi společností a krajinou se všemi jejími pozitivy i negativy. Ve vývoji vodohospodářských objektů od prostých náhonů po složité systémy, od obilních mlýnů po objekty se sofistikovanou technologií, se odráží nejen obecná proměna společnosti a jejích požadavků a možností, ale také regionální specifika, daná fyzicko-geografickými i socio-ekonomickými podmínkami.