Příspěvek shrne poslední vývoj diskuze o revizi RVP optikou členů někdejší odborné komise při Národním ústavu pro vzdělávání a členů Asociace pro didaktiku dějepisu z. s., cca od roku 2019, kdy se začalo hovořit o tzv. Velké revizi RVP. Zrekapituluje návrhy, cíle a úskalí diskuze s orgány MŠMT. Důraz položí na odborníky deklarovanou nutnost nejprve definovat kompetenční rámec historické gramotnosti/historického myšlení a cíle historického vzdělávání na úrovni dovedností – a teprve poté zahájit diskuzi o nutném, ale koncepčním, funkčním a promyšleném přikročení k redukci obsahů učení (tj. laicky řečeno povinné faktografie). Dosavadní kroky MŠMT, včetně tzv. malé revize RVP ZV, bohužel postupovaly opačně, nekompetentně a chaoticky, z čehož plyne i další znejistění, ba odpor odborné i laické veřejnosti k navrhovaným změnám. Zároveň příspěvek na konkrétních příkladech doloží, proč dosavadní přístup NPI ČR (jakkoli v dialogu podstatně otevřenější, nežli bylo po dlouhá léta zvykem) dosud nepřinesl – a bude-li pokračovat dosavadním způsobem, ani nemůže přinést – očekávané pozitivní výsledky ve smyslu zkvalitnění úrovně historického vzdělávání v českém školství.