Vojenský re-enactment, neboli kolektivní aktivity zaměřené na "znovuvytvoření" a performování násilných událostí minulých válek a ozbrojených konfliktů, to vše "autentickým" způsobem za použití mnoha dobových artefaktů, představuje dosud téměř neprozkoumaný fenomén soudobých dějin. Aktérství vojenských re-enactorů je přitom již delší dobu zcela patrné v mnoha oblastech veřejné sféry, například nejrůznějších politikách paměti, významných místech paměti, problémech brannosti, občanských svobodách spjatých s držením zbraní apod. Jak rozumět vojenskému re-enactmentu? Autor je vedoucím interdisciplinárního týmu (GAČR 22-07058S), který se jako první v ČR zaměřil na zkoumání tohoto fenoménu. Ve svém příspěvku se zaměří na dvě hlavní oblasti: 1) na nutně interdisciplinární teoretický přístup zkoumání vojenského re-enactmentu, založený především na post-pozitivistické orální historii, re-enactment studies následujících tzv. afektivní obrat v disciplíně, Koselleckovu teorii víceúrovňové časovosti a konečně sociální a kulturní antropologii a 2) na umístění tohoto interdisciplinárního přístupu do kontextu zkoumaných problémů, především problematické historické subjektivity samotných re-enactorů (tedy kulturních forem a procesů, jimiž ji vyjadřují).