Pozornost historiků zabývajících se českými korunními zeměmi se v posledních letech přesouvá od politicko-právního rozměru jejich existence k identifikování obecně sdílených pojmů, historiografických děl nebo právních rukopisů zakládajících společně s panovnickou reprezentací identitu sdíleného prostoru. Tento posun reflektují i témata už takřka dvou desítek let trvajících bienále nad dějinami korunních zemí. Předkládaný příspěvek chce upozornit na dosud málo reflektovaný aspekt, a to na korunní země jako společný prostor mobility osob, kapitálu, technologií a předmětů. Jako příklad, na němž bych chtěl demonstrovat možnosti tohoto přístupu, jsem si zvolil rodu pánů z Kunštátu, resp. Minsterberků, který díky rodové politice Jiřího z Poděbrad posléze zakotvil ve slezském prostředí. Svojí mobilitou tak uvedl do pohybu svůj dvůr a přenesl i rodový archiv zahrnující i rukopis tzv. Bočkovy bible, do níž byly vepsány rodové zápisky. Osudy tohoto reprezentanta materiální kultury, resp. vynucený pohyb, který vycházel z jeho přináležitosti do rodového depotu a posléze i jeho vynětí z více jak sto let existujících vazeb, můžeme označit za další druh mobility spojené s Minsterberky. A konečně třetím polem může být transfer vrchnostenských přístupů a představ o ekonomické správě domény, které procházely opakovanou transformací při posunu těžiště rodu z Moravy do Čech a posléze do Slezska. I když jsou osudy potomků krále Jiřího z Poděbrad do určité míry unikátní, mohou nám přiblížit význam mobility osob i věcí na pomyslném rozcestí mezi zemským partikularismem a korunní ideou.