Příspěvek se soustředí na reflexi republikánských motivů v ideové výbavě českých liberálních demokratů v polovině 19. století. Jeho cílem bude zdůvodnit slabost užití této formy argumentace, a to i v kruzích (a textech) požadujících revoluční změny až po změnu státního režimu; současně se ale zaměří na postižení dobového alternativního užití pojmu republikanismu. Významná pozornost bude v těchto ohledech věnována rovněž reflexi pojímání republikanismu ze strany německé a polské politiky a tamních politických teoretiků. Šetření bude provedeno na textech politického charakteru (deklaracích, programových prohlášeních, politických brožurách), časově bude sledovat najmě revoluční dobu 40. let a období reformy rakouské politiky v letech 60., a to jak na domácí scéně, tak v exilu (J. V. Frič). Ve svých závěrech by měl příspěvek zhodnotit rozsah, případně diference v pojetí republikánských motivů mezi jednotlivými skupinami radikálních (F. L. Frič, K. Sabina, A. Kotík) a reformních (F. Palacký, F. L. Rieger, K. H. Borovský) demokratů, jakož i diachronní posuny tématu ve sledovaném období.