S jakými dovednostmi má odcházet absolvent učitelského studia do praxe a jak má vypadat moderní vzdělávání budoucích učitelů a učitelek dějepisu? Jednou z nejdůležitějších dovedností je dovednost správně žáka motivovat, umět vzbudit skutečný zájem o problematiku, umět žákovi "otevřít oči i uši". Jednou z velmi účinných motivačních i prezentačních metod obzvláště pro tematiku moderních dějin je metoda oral history. Jde o metodu, která má nezměrná pozitiva, ale také četná úskalí. Pokud ji bude student, absolvent či začínající učitel využívat, musí být s touto skutečností podrobně obeznámen a musí si osvojit také mnohé dovednosti, jež bude svým žákům v této souvislosti předávat. Cílem tohoto příspěvku je představit didaktický potenciál oral history, zejména v oblasti dějepisně motivační. Bude se zabývat oral history z hlediska didakticky metodologického, a to teoreticky i na příkladech dobré praxe z činnosti Střediska oral history při katedře historie Fakulty pedagogické ZČU v Plzni a z výuky didaktické aplikace oral history na FPE. Závěrem bude argumentovaný návrh širší implementace orálního pramene coby nejdostupnějšího základního kamene badatelské metody výuky moderních dějin do dějepisného vyučování.