Porážky rakouských armád na přelomu 18. a 19. století, které vedly k přímému ohrožení území monarchie, zavdaly příčinu ke vzniku nových druhů jednotek. Jedním z nich byla zeměbrana (Landwehr) zřízená císařským patentem ze dne 8. června 1808, jejímž výhradním posláním měla být obrana rodné půdy. K porušení této zásady však došlo velmi záhy a prapory zeměbrany, bylo-li potřeba, byly nasazovány jakožto klasická řadová pěchota. Povinováni službou v ní byli všichni zdraví muži ve věku mezi 18 a 45 lety, přičemž nařízení uvádějící patent v platnost stanovovalo i výjimky. Největší dopad nařízení mělo na venkovské obyvatelstvo, neboť jen v Čechách mělo sloužit až 80 000 zeměbranců. Novou součástí venkovské každodennosti se stal nezbytný výcvik zeměbranců, jehož pravidelnost byla odstupňována v závislosti na velikosti jednotky. Zřizování zeměbrany se samozřejmě na českém venkově neobešlo bez obtíží. O tom svědčí incident, ke kterému došlo při nedělním výcviku 28. srpna 1808 v Protivíně. Analýza výslechů aktérů této události bude stěžejní součástí konferenčního sdělení.