Malé vodní nádrže tvoří rozšířený a významný prvek naší kulturní krajiny, kde plní řadu produkčních, vodohospodářských, ekologických i kulturních funkcí. Jejich budování a následné využívání má v rámci českých zemí tradici trvající několik staletí. Z tohoto důvodu budí jejich studium zájem jak mezi historiky, tak geografy. Příspěvek je zaměřen na výpovědní hodnotu jednotlivých typů pramenů pro historickogeografický výzkum těchto vodních děl v různých měřítkových úrovních. Od jejich prostorového rozšíření, rušení, zániku a přeměny jejich ploch pro jiné využití, nahlížené prostřednictvím starých map, přes historické katastry a statistická šetření vypovídající o jejich účelu a stavu až po jednotlivé písemnosti a ikonografické prameny vztahující se k jednotlivým nádržím a reflektující jejich každodenní fungování, technické problémy, majetkové spory či rozdílné představy o jejich využití ze strany lokálních aktérů. Příspěvek rovněž hodnotí důležitost informací získaných z těchto pramenů směrem k současnému plánování v rámci vodního hospodářství, které se musí vypořádávat s globální změnou a jejími dopady na krajinu.