Vznik Československa v roce 1918 byl svázán s řadou problémů, mezi něž patřila i otázka, jak bude nový státní útvar vymezen – co všechno bude jeho součástí. Od počátku (a vlastně ještě dřív; příslušná debata probíhala vlastně po celé období první světové války) se setkávaly dvě zásadní koncepce: jednak historicko-právní (Čechy jako království vlastně nikdy nepřestaly existovat), jednak národnostní (území obývané Čechy a Slováky, resp. tedy dvěma větvemi jednoho národa). O kompromis mezi oběma koncepcemi se pokusil již v roce 1917 geograf z pražské univerzity, Viktor Dvorský, se svou myšlenkou "přirozeného národního území". Jeho představy se záhy střetly s realitou, neboť již na přelomu let 1918/19 se stal členem odborné komise v rámci naší delegace na pařížské mírové konferenci a v řadě případů to byl právě on, kdo "vytvořil" hranice naší republiky, především ve vztahu k Maďarsku (zatímco např. návrhy na úpravy hranic s Německem nebyly, možná bohužel, vzaty v potaz). Příspěvek si dává krom jiného za cíl ukázat, jaké argumenty a odborná stanoviska byly při vytváření československých hranic využívány.