Tvorba map nepatřila před deseti lety mezi nejrozšířenější kompetence historiků a historiček. Štědře dotované projekty NAKI však řadu z nich přesvědčily, že by si kartografické dovednosti osvojit měli. Vzhledem k nejasným kritériím byly jako certifikované mapy uznávány výstupy různé kvality. Mezi nimi ovšem nacházíme i poctivé pokusy nejen o naplnění definice výsledku, ale také o předložení smysluplné aplikace. Specifické prostředí představují v tomto ohledu knihovny se svými velkými soubory standardizovaných a strukturovaných dat, která se pro tento typ vizualizace nabízejí. Na konkrétních příkladech specializovaných map opřených o data historických knihovních fondů nastíním výhody kartografické prezentace, jež mohou tyto výstupy nabídnout nad rámec běžných elektronických katalogů, a pokusím se také vystihnout možná úskalí těchto výstupů. Referát se zaměří zejména na využití časového prvku v prostorově orientované prezentaci, možnosti integrace databáze (nebo její části) přímo do mapy, na uživatelské prostředí pro komparaci dat a na propojení s daty neknihovního původu. Protože specializované mapy vznikají v knihovním prostředí, které je vysoce poučené o možnostech práce s vlastními daty, zůstávají někdy i dobře míněné výsledky obtížně srozumitelné pro zájemce stojící mimo tuto poučenou skupinu. I z tohoto důvodu chápu svůj příspěvek nejen jako shrnutí dosavadních výsledků a představení jeho potenciálu, ale i jako způsob otevření diskuze k tématu a příležitost k získání zpětné vazby od potenciální uživatelské komunity.