Ve svém příspěvku se zabývám vybranými metodologickými problémy sociálně orientovaných dějin vědy, které se specializují na raný novověk. Obecným východiskem mého příspěvku je metodologická otázka kauzality a symetrie vysvětlení, jak ji formulovala v 70. letech 20. století sociologie vědeckého poznání (SSK). Její představitelé chtěli formulovat model přístupu k vědeckému poznání, jenž by byl schopen postihnout také roli sociálních faktorů při vzniku vědeckých teorií a při řešení vědeckých kontroverzí. Ve své době se jednalo o metodologicky progresivní a přínosnou ideu, která chtěla nabourat internalisticky orientované dějiny vědy, jejichž klíčovou osobností byl Alexandre Koyré. V současnosti představuje sociálně orientovaná historie vědy v oboru převládající paradigma a snaží se uplatňovat některé zásady SSK. Ve větší části svého příspěvku chci ukázat především to, že konkrétní naplňování programu SSK (a jeho pozdějších variant a odnoží) v historických výstupech bývá sporné. Na několika příkladech chci doložit, že nekritické zdůrazňování sociálních faktorů při formování vědeckého poznání vede za: a) k pozitivistické popisnosti, která není schopná vysvětlit vůbec nic; b) k dogmatismu a nároku na explanační úplnost; c) k přezíravému opomíjení intelektuálního obsahu vědy i intelektuálních příčin.