Amatérské genealogické bádání má u nás poměrně dlouhou tradici. Již od konce 20. let 20. století fungoval první zastřešující spolek Rodopisná společnost československá, který však ukončil svou činnost po konci druhé světové války. Na něj až v roce 1969 navázala dodnes fungující Česká genealogická a heraldická společnost v Praze. Vzhledem k časové, logistické, finanční aj. náročnosti však amatérských a později i profesionálních genealogů nebylo ještě donedávna mnoho. Za dva důležité mezníky, které tento stav změnily, lze považovat rok 2007 a zejména rok 2013. S prvními digitalizovanými matričními knihami se rodopisci začali přesouvat z badatelen archivů před obrazovky svých počítačů, což přineslo pro obě strany řadu výhod. Velký nápor digitální badatelny zaznamenaly ale až s prvními díly oblíbeného dokumentárního cyklu Tajemství rodu. Kromě digitalizace či popularizace v médiích přispěly ke konstantní oblibě tohoto koníčku i sociální sítě, a to zvláště v této složité době. Na značný rozvoj genealogie (a to včetně genetické genealogie) mezi širokou veřejností však doposud odpovídajícím způsobem nezareagovala akademická obec. Konferenční příspěvek seznámí posluchače se současným stavem genealogické obce a jejími mnohými schopnostmi. Především se však bude snažit poukázat na to, co vše může genealogie v rukách seriózního badatele nabídnout historické vědě. Na konkrétním příkladu – dějin specifické socioprofesní skupiny tzv. světských – bude ukázáno, že genealogické postupy výzkum určitých součástí naší historie nejen výrazně usnadňují, ale fakticky jej činí možným.