V příspěvku budou představeny a porovnány dva vědecké programy regenerace a transformace společnosti, které se etablovaly v meziválečném Československu. Jedním z nich je biotypologie, snaha o klasifikaci individua na základě jeho morfologických a fyziologických vlastností, s cílem nalézt korelaci mezi fyzickými a psychickými vlastnostmi a učinit prognózu budoucího vývoje; druhým je eubiotika, hnutí za reformu života v podobě a dietetických zásad a návodů na úpravu individuálního i kolektivního bydlení. Zatímco biotypologie je příkladem ve své době respektovaného směru, eubiotika stála vždy na okraji společenského i vědeckého zájmu. Nabízená komparace umožňuje odhalit dobové vědecké sebevědomí a kvazináboženský slovník vědců, kteří se stavěli do role apoštolů a demiurgů nového světa. Oba programy interpretujeme jako příklady modernismu. Koncept modernismu, jak jej představuje britský historik Roger Griffin, považujeme za dostatečně obecný pro zahrnutí zdánlivě protichůdných fenoménů, s nimiž se v případě eubiotiky a biotypologie setkáme. U obou tak může být zdůrazněn moment biomocenský, technokratický, scientistický a progresivistický, stejně tak jako biologický redukcionismus, determinismus a revizionismus vůči důsledkům modernity. Oba rostou z dobového příklonu k preventivní medicíně a holismu, snoubí se v nich optimistické očekávání zdravé budoucnosti s úzkostí z postupující degenerace Západu. Jelikož měly eubiotika i biotypologie ambice stát se etatizovanými vědeckými programy a budovat po boku eugeniky moderní stát na základě poznání (a regulování) biologických základů společenství, stojí v centru naší pozornosti především nebezpečí plynoucí z vědecké normalizace života.