Příspěvek se týká cirkulace vědění na příkladu matematiky a logiky. V úvahu beru dlouholetou tradici, v níž chtěli matematici po válce pokračovat, a dokonce se i politicky angažovat. Jasným cílem bylo využít nové matematické ústavy v Akademiích věd (ČSAV i PAN) pro výchovu aspirantů (fascinace genialitou mládí). Kladu si však otázku, v jakých oblastech se uskutečnilo více než stáže, výměny a limitované návštěvy? Kde došlo ke skutečnému propojování znalostí? (tzv. Erdösovo číslo kontra nezávislé „objevení“ integrálu J. Kurzweilem a R. Henstockem) Ačkoli v matematice – královně věd – se matematici globálně domluví pomocí čísel, archivní výzkum ukazuje na komplikace s nepřístupnou literaturou, kterou těžko nahrazovaly ruské překlady, stěží dostupné. Na příkladu pražské množinové školy ukážu, jak pro P. Vopěnku a P. Hájka v Praze bylo složité získat texty K. Gödela (mj. brněnského rodáka) o konstruktivních množinách. Postrádali možnost konzultovat svůj alternativní pojem polomnožina se zahraničím, a tak se dostali do určitého paradoxu (semi-entanglement). Z publikační izolace jim výrazně pomohl varšavský matematik A. Mostowski, když souborem recenzí v angličtině zpřístupnil Hájkovy české a Vopěnkovy ruské články o nestandardních modelech teorie množin. Bylo její přijetí limitováno nedostatkem kontaktů na Západ, zákazem publikování, anebo přehlédnutím jejich teorie?